Co kdyby aneb shrnutí posledních let

 Hodně z vás si alespoň jednou v životě řeklo, o kdyby? Co kdybych něco udělala jinak? Co když jsem to mohla říct jinak? Tyhle a spoustu dalších otázek si právě pokládám i já.

Teď když mám zasebou maturitu, bohužel ne tak uspěšně (v září mne čeká jeden předmět, u kterého jsem selhala, hold výběr otázky dělá opravdu hodně), je na čase udělat pár životních rozhodnutí, které mně nutí přemýšlet o posledních uplynulích letech.

Život na střední ani v osobním životě nebyl nijak jednoduchý. Ano, bylo tady i pár skvělích zážitků, ale když se tak nad tím přemýšlím, je spousta věcí, které jsem mohla udělat jinak. Ale neudělala a i přesto si snažím říkat: ,,Hey, užij si aspoň to jaký to máš teď" 

Za poslední 4 roky se toho tolik stalo, přisla jsem o přátelství, ale získala jsem nové. Nevím zda můžu všechny považovat za přátele, speialně dva kluky v mém životě. (říkejme jim K a M) Oba jsou dost dobrý přátelé navzájem a často mi přijde, že k nim nepatřím a ptám se proč se vůbec spolu bavíme? Přijde mi, že jeden (M) se ozve jen když něco potřebuje. Je pravda, že občas mi zavola jen tak, jestli nejdu ven a občas mám takový zvláštní pocit ohledně jak mne bere. Jako kámošku, teď už bývalou spolužačku nebo jako někoho koho může využívat? Ale nesmíme zapomenou na K, popravdě chovala jsem k němu city už co jsem ho prvně viděla, ale myslela jsem, že jsou pryč. Ale jak jsme se začali bavit a když mi občas zavolá jestli nejdu ven, nevím mám pocit, že se ty city vrací. Občas přemýšlím, že bych se je na to narovinu zeptala, už přece ani nesme spolužáci tak co bych mohla ztratit? Což, ale pravděpodobně nikdy neudělám, nemám na to odvahu.. A když už tak koho se mám zeptat? Cítim, že s M mam takové momenty, kdy mezi náma něčo je, kdežto u K je to pravděpodobně jen čistě přítelské. U něj vím, že mne snad bere alespoň jako kamarádku. U M mám spoustu věcí na které bych se ho zeptala. Možná jednou se ho na to zeptám..

A to mne vede k jednomu největšímu, nevím zda to mohu nazvat problémem, protože to tak uplně není. Spíš největší životní rozhodnutí co musím udělat. Už několik let si přeju odejít z tohoto státu protože tady mne nic nečeká a navíc jedina věc, kterou bych v životě chtěla dělat, tady dělat zkrátka nemůžu. Chtěla bych jít na vysokou školu a studovat mořskou biologii, kterou mohu studovat jen na pár místech na světe. Dlouho jsem uvažovala o University of Hawaii. Hledala jsem si všechno co k tomu potřebuji a měla jsem sakra blízko k uskutečnění. Pak jsem se, ale začala více bavit s již zmiňovaníma klukama a postupem času to nějak padlo. Neznamená to, ale že na školu tam nechci, stále tam chci. Přemýšlím, že si sjednám schůzku s poradcem přes studium v USA, ale je tady ten zmámej strach. Nejsem schopná odeslat ten email.. A aby toho nebylo malo, mama mi přes známe našla možnost jít studovat na Sri Lanku. Neříkám, že tam nechci. Ano je to lákavé, ale Hawaii byl vždy můj sen a i do toho se bojím jít..

Říkám si co když odejdu a nikdy se nedozvím jak to s M nebo K mohlo být. Co když. ale bude chtít abych zůstala, nevím jestli bych kvůli někomu byla schopna zůstat. Je tady, ae i možnost, že zničim to jak je to mezi náma teď? Někdy si přeji si s nima normálně promluvit, alespoň s M. Je tolik věcí se kterýma se musím potýkat, včetně odjezdu pryč a tak bych se ho přála zeptat, jestli mi nepomůže a přitom se ho zeptat i na to co mne tak ubíjí..

Na pár dní jedu do přírody a doufám, že aspoň na pár otázek ve svém životě budu schopna potom odpovědět...

Jinak ti co mají zasebou uspěšně maturitu, těm z celého srdce gratuluji. A ti, které to čeká v září, nevadí já věřím, že to v září dáme všichni..