Maturitni ples

 Když jsem předpár minutama pročítala komentáře na facebooku ohledně výběru řečníka na maturitní ples musím říct, že jsem ráda, že jsem nikoho nenapadla já. Já co nedokáže jít ani k tabuli při matice aby vypočítala příklad. To by prostě nešlo, ale i přes to mně napadlo pár vět, které bych i řekla kdyby jsem byla onen řečník. Tyto věty naštěstí navždy zůstanou jen větami na papíře, nikdy vyslovenými. Ty věty vám tu, ale i přes to napíšu.

"Už brzo skončí naše středoškolská leta a začneme novou etapu našeho života. Čtyři roky, dlouhý čtyři roky, někteří i více, jsme dřeli pro tuhle chvíli. Pro chvili kdy víme, že se blíží konec. Nebo aspoň v to doufáme. Někteří si tu našli přátele se kterýma budou sdílet společnou cestu i dál. A i když jsme nebyli zrovna jednotná třída, tak nyní tu stojíme jako celek. Připraveni nebo ne? To ukáže až čas. Přesto, ale věřím, že to všichni zvládneme. Společně jsme začali a společně tuto etapu také ukončíme. Vzpomínky i zkušenosti, které jsme tu získali budou navždy s náma. Navždy budeme vzpomínat na dny strávené na školní půdě, to nám nikdo vzít nemůže. Jsme ráda, že jsem ty čtyři roky života mohla strávit tady i přes to, že to nebyli nejlehčí čtyři roky, jsem za ně ráda. Nebýt nich nestojím tu dnes, taková jaká jsem teď a za to budu navždy vděčná lidem se kterýma jsem ty roky trávila. Děkuju Vám. "