A je to tady. Je prvního Prosince a to znamená, že do vánoc je to jen 24 dnů. 24 dnů do slavnostní vánoční večeře s rodinou. 24 dnů do ozdobování stromečků. 24 dnů do rozbalovaní dárku. To všechno a ještě mnoho více. Nikdy by mne nenapadlo, že se budu tak těšit na vánoce. I přes to, že nezažiju tak skvělé vánoce jako loni, už jen z důvodu toho, že minulý rok jsem na vánoce byla v Americe. Což bylo užasné, tolik krásně ozdobených domů, dýňový koláč, ranní rozbalování dárků a spoustu dalších skvělích věcí, které se ani nevejdou sem napsat...
Dnešní rok mám v plánu udělat pořádné vánoce tady. Hodlám oslavit tenhle rok, který je jak na horské dráze, ale ted je ve fáze STOUPÁNÍ.
Nikdy by mne ani ve snu nenapadlo, že se tak budu těšit. I přes to všechno, přesto, že na vánoční tradice poslední roky, krom navštívení tety v US, nejsme.
Tohle budou ty nejlepší vánoční svátky VŮBEC.
Nechci však aby tenhle článek byl jen o mne a o tom jak moc se na vánoce teším, proto chci aby jste i vy napsali něco k tomuto dni. Napiště všechno, vše co se vám honí hlavou. Můžete tomu dát jisté kouzlo, je to vše jen na vás. Tohle je o vás, o nás jako celku. Celku něčeho mnohem většího než si dokážeme vůbec představit. Proto chci aby jste si tyhle dny užili s lidmi, které máte rádi, s lidmi které milujete. Protože o tom vánoce jsou. Vánoce přece jen nejsou o dárcích, které ale každého jistě potěší, vánoce jsou o tom, že se rodina sejde pohromadě. Rodina, která je ze všeho nejduležitejší. Rodina, která tu vždy pro vás je ať se děje cokoliv.
K dnešnímu večeru chci teda poděkovat svojí rodině, která při mne vždy stála. Ale také chci poděkovat svým přátelům, kteří jsou vždy ochotni mi pomoci a mají mne radi takovou jaká jsem i přes to, že se občas chovám praštěně, ale o tom to přece je, ne? Takže DĚKUJU, děkuju i vám všem kteří sdílejí tyhle moje řádky...